AJ

Jsem asi tradiční žena své doby. Pocházím z rodiny, kde se dbalo na všeobecné vzdělání. Nebylo to jenom o tradiční školní docházce, ale taky o cizím jazyku, což jsem nechápala. Uprostřed socialismu? Beztak se nikam nedostanu, na co potřebuji angličtinu a němčinu? A tak jsem použila veškerou svou inteligenci, abych se osvojení cizího jazyka vyhýbala. A povedlo se, neumím ho dodnes. Dnes svou inteligenci už takto nezkouším, ale naopak. Celé roky se snaživě učím jazyky. Začala jsem nejdřív němčinu, pak angličtinu, navštívila minimálně tři kurzy v rozsahu několika let, měla dva soukromé učitele na konverzaci. A začínala jsem pokaždé téměř od začátku. Učila jsem se podle kartiček, pracně četla dvoujazyčné knihy. Mírně pokročilá, pořád dokola. Jakž takž jsem se ve světě k něčemu dolámala. Až po padesátce jsem se pořádně naštvala. Velkou motivací bylo cestování. Je to jenom na mně! Chci se domluvit a dokážu to! A tak absolvuji lekce v mobilu Mondly a D. A div se světě, zlepšuji se. V cizině se docela domluvím, i když vím, že ten druhý se chce taky se mnou domluvit. Docela, i když ne do detailů, si popovídám ve světě s lidmi, kteří se AJ taky naučili, nebo se učí. Ale je to mnohem lepší, nejlepší, jak to kdy bylo. Pro mě neuvěřitelné. A co teprve za rok! Když si představím, kdybych měla tento zájem ve dvanácti, když jsem poprvé s angličtinou začínala, kde jsem mohla být. Ale přišla bych o všechnu tu zábavu. Nebo ne? A teď ještě navíc trénuji mozek proti skleróze a demenci! Aspoň doufám.