Cestuji inkognito
Naší velkou radostí je cestování. Obvykle je za našimi cestovatelskými výzvami nějaká inspirace. A to může být touha po nových místech, bádání či zvědavost po
Naší velkou radostí je cestování. Obvykle je za našimi cestovatelskými výzvami nějaká inspirace. A to může být touha po nových místech, bádání či zvědavost po
Projevení uznání, poděkování. Dnes jsem to zažila. Mám potřebu, aby se organizaci po mém odchodu dařilo. Předávám kontakty a chci představit mou schopnou nástupkyni co
Každopádně jsem nadšená, že jsem babička. Je to bomba. Mám tak velké štěstí. Vážím si toho, že můžu s vnoučaty být, že mi mladí vnoučata půjčují,
V posledních letech se mi hodně líbí moderní umění. Obdivuji nové nápady, techniky, přístup. Podobně, jak mě fascinuje hudba. Je jenom 8 základních tónů a
Předávat. A to asi bylo důvodem, co mě udělalo kdysi dobrou učitelkou. Taky jsem kreativní, jistě i výtvarně, co se v naší rodině objevuje ve všech
Jde mi to na nervy, nemá to konce. Po chvíli mě to nebaví, jsem z toho otrávená a asi i unavená. Nevím, jakou to má barvu
Co je toto za nesmysl. Právě jsem to slyšela v soutěžním pořadu na STV1. Zatím jsem příliš rozčilená, než abych pokračovala. Doplnění 12.2.2022: Kdo potřebuje alkohol
Ptala jsem se svého muže, důchodce, který pracuje na plný úvazek, jak vidí svůj cíl do budoucna. Dozvěděla jsem se, jak je naštvaný a už
Miluji humor. A když je jen tak, něco přiléhavě a vtipně pojmenované, je to trefa. Žila jsem roky na Slovensku, přímo v Bratislavě. Od dětství jsem
Je moc pěkné, že jsme všichni někdy zažili radost z dárků, můžeme si dopřát něco pěkného a taky někoho obdarovat. Navzdory času, starostem, nejistotám. Ale to,
Každopádně jsem nadšená, že jsem babička. Je to bomba. Mám tak velké štěstí. Vážím si toho, že můžu s vnoučaty být, že mi mladí vnoučata půjčují, že odmalička jsou vnoučata se mnou moc rády. Plně respektuji děti/ rodiče mých vnoučat. Co řeknou, to platí. Pokud děti něco chtějí jinak, vědí, že to musí odsouhlasit rodiče. A ono to funguje. Nedávno moje snacha říkala něco jako – já to vzdávám, to si domluvíte s babičkou. Moc jsem to nerozmazávala, byly u toho děti, ale pochopila jsem, že jde o to, že si vnoučata u nás mohou vymýšlet. No, asi ano, ale ono to moc nevadí, užíváme si to. Máme svoje rituály, program se více méně opakuje. Děláme dohody a s rostoucím věkem mají různé důležité funkce. Přece je úplně jedno, jak to dopadne. Dnes jsme dělaly vosí hnízda/ úly a to šlo i té mladší pětileté a zažívala velkou spokojenost. Pak jsme úly naplnily, spojily, a oni je pak s dědečkem testovali. Něco jsme zabalily na ochutnání rodičům a skoro nic nezůstalo. Kdo by chtěl péct sám a mít plnou krabičku?