Neumíme si to představit
Když jsme malincí, neumíme si představit, jaké to bude ve školce, pak ve školce si neumíme představit, jaké to bude ve škole. Vůbec si neumíme představit, jaké to bude v pubertě.
Když jsme malincí, neumíme si představit, jaké to bude ve školce, pak ve školce si neumíme představit, jaké to bude ve škole. Vůbec si neumíme představit, jaké to bude v pubertě.
Co kdybychom se naučily piruetu? To bychom ještě daly.“ Odpověď jiné zněla: „Tak jo. Můžu si to vizualizovat!
To se lehce řekne. Dle jisté typologie, jsou lidé, kteří fungují v rytmu.
Vraceli jsme se s mojí pětiletou vnučkou kolem našeho domu. Na jednou slyším: „Babičko, podívej!“.
Nevadí. Dokonce výborně! Když prší máme spoustu možností. Můžu zůstat doma, když mě zastihne déšť, můžu se schovat na místo, kde neprší. Můžu vytáhnout deštník
Navštívili jsme také několik ptačích parků ve světě.
Nevím, jestli to taky znáte, ale někdy nevím, co dřív. Chtěla bych toho zvládnout co nejvíc, nejlépe všechno. Ale, kde začít, co bude nejlepší?
Jsou nádherné, neúnavně si je kupuji. Prostě neodolám, postavím je do okna, pečuji a zalévám tak, jak se má. Někdy to vypadá, že to bude fungovat.
Tak nevím, co mám dělat. Víc než 20 let jsem používala diář. Někdy moc, někdy míň. Ale zvykla jsem si.
Jak je to s pitím vody, tak těch teorií jsem zažila víc než dost. Co se mě týká, skoro všechny mi zněli poměrně rozumně.
Každopádně jsem nadšená, že jsem babička. Je to bomba. Mám tak velké štěstí. Vážím si toho, že můžu s vnoučaty být, že mi mladí vnoučata půjčují, že odmalička jsou vnoučata se mnou moc rády. Plně respektuji děti/ rodiče mých vnoučat. Co řeknou, to platí. Pokud děti něco chtějí jinak, vědí, že to musí odsouhlasit rodiče. A ono to funguje. Nedávno moje snacha říkala něco jako – já to vzdávám, to si domluvíte s babičkou. Moc jsem to nerozmazávala, byly u toho děti, ale pochopila jsem, že jde o to, že si vnoučata u nás mohou vymýšlet. No, asi ano, ale ono to moc nevadí, užíváme si to. Máme svoje rituály, program se více méně opakuje. Děláme dohody a s rostoucím věkem mají různé důležité funkce. Přece je úplně jedno, jak to dopadne. Dnes jsme dělaly vosí hnízda/ úly a to šlo i té mladší pětileté a zažívala velkou spokojenost. Pak jsme úly naplnily, spojily, a oni je pak s dědečkem testovali. Něco jsme zabalily na ochutnání rodičům a skoro nic nezůstalo. Kdo by chtěl péct sám a mít plnou krabičku?