Je moc pěkné, že jsme všichni někdy zažili radost z dárků, můžeme si dopřát něco pěkného a taky někoho obdarovat. Navzdory času, starostem, nejistotám. Ale to, co se mi nejvíc líbí, je všude kolem mě. Vidím sousedku, která se stará sousedům o pejsky, vidím holčičku, která pomáhá své sestřičce uklidit hračky, tatínek pomáhá mámě s nákupem do auta, ženu, která pomáhá staré paní uložit věci do tašky, souseda, který omete sníh ze svého auta a přitom i z auta z vedlejšího domu, vždyť je normální si pomáhat!
Taky si myslíte, že je to krásný dar si pomáhat? Pomáháme dobrovolně, pomáháme rádi, nic za to nečekáme, naopak dostáváme – úsměv, poděkování, radost, přátelství. A je ještě vyšší kvalita, pomáhat lidem, které neznáme, protože pomáhat chceme, protože je to potřeba. Takto pomáhají dobrovolníci. Dobrovolně, bez nároku na odměnu, protože jsou štědří, vděční za to, co mají. A jiní třeba umí rozdávat lásku, tam kde chybí a další pečovat o naši přírodu, abychom se měli na tomto světě krásně. Já si myslím, že je důležité si to vyzkoušet. Nic nehrozí, můžeme si něco uvědomit o starostech jiných lidí, o potřebách přírody, a hlavně zjistit něco o sobě. Že umíme být užiteční, hrdí na sebe, velkorysí, soucitní.
