Pro někoho je práce zábava a zábava zase práce. To je ten typ odpovědi, kdy to takto můžeme uzavřít. Ale asi bychom přišli o ten nedozírný repertoár všech možných prací a pocity naplnění, vítězství, proces učení, luštění záhad, jak to udělat, co to přinese. Myslím, že je to ještě mnohem bohatší. Neumím si představit, co by bylo, nebo jestli by vůbec něco bylo, kdyby nebyla práce. A tak stojí za to, mít práci jako naplňující proces, stojí to za to, dobře si práci promyslet, zkoumat tu správnou cestu, správnou výbavu a nezapomenout snít, kam mě tato práce může přivést.
Máme tady ještě navíc lidský prvek. Kolikrát jde o to, kdo to dělá, dítě, mladý, vyučená, zkušený, starý a taky jak to dělá. Se zájmem, rád, s chutí, naschvál, musí, chce, s odporem, z donucení, s radostí, nadšením, pro někoho, s láskou. To je rozdílů! Můj muž říká: „ Jak lidé přistupují k práci, tak přistupují k sobě“. A vy můžete zahájit výzkum, který to popře, či potvrdí. Ale jistě vy i já víme, když děláme něco s pozitivním nastavením, je úplně jiný výsledek než naopak. Já chodím do jedné pekárny, mají tam výrobky, které mi moc chutnají. Ale úsměvu se tam nedočkám. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Vím, že ty prodavačky to nepečou, ale ten můj chléb, pagáčky, šneky nasávají atmosféru. A já si to pak nosím domů. Někomu to jistě nevadí, někdo to ani nezaznamená, ale já už naštěstí už vím, kde mají jinou prodejnu.
To, co chci připomenut já, zapomínáme se za svou práci ohlédnout. A tak si pozvat, oslovit svou spokojenost, radost, vděčnost, … Možná by bylo fajn si někam napsat např.: „ Dnes jsem zvládla upéct 3 druhy cukroví“( je před Vánoci). A co se stane? Nic? Dala jsem si uznání, dala jsem zprávu své sebeúctě (mé hodnotě). Poslala jsem pozitivní zprávu o sobě svému Já. To se hodí, ne?
