Čas nezastavíš. A je to tu. Starobní důchod. To je, co? Jako by nestačilo, že je člověku přes 60! Jako bonus nás označí důchodci, senioři, penzisti a dají nám starobní důchod. Nakonec, jak fajn dostávat peníze každý měsíc, a to automaticky. Jsem vděčná. Je spousta krajin, kde to tak není. Takže to bychom měli. Ale co to oslovení? Je to snad za trest? Můžu se přes to přenést, prostě každý není kreativní jako já a několik dalších tisícovek kreativních důchodců, co pobírají starobní důchod. Co napadlo vás? Mě se líbilo, jak v televizi označili bývalého profesora, emeritní profesor. Nakonec může být emeritní učitel, ředitel, zahradník, pekař,… Našla jsem si totiž význam slova emeritní ve slovníku cizích slov: (odborně) vysloužilý, bývalý, zasloužilý, zkratka em. Dává to logiku, ne? Dokonce bychom měli všichni nový, zasloužený titul např. : em. Jan Popelka, em. Petr Hran, případně s velkým písmenem Em. Jana Smělá. Není to nejhorší. Neurazí. Možná nemají na příslušném ministerstvu slovník cizích slov, ale o tom pochybuji. Cizí slova přibývají neustále, někdy je to tak cizí, až zbytečné. Ale to je můj názor. Vlastně nevím, kdy jsem poprvé použila označení Třetí generace. A pak pořád častěji, až mi to začalo sedět. Přece jsme pro vnoučata v pořadí třetí generace. A ta umí být bezpečná, laskavá, obětavá, zkušená, citlivá, nápomocná, milující, trpělivá a když to jde, štědrá. Ale zároveň stále starší, až jednoho dne stará. Ale to se pak bonusově stáváme generací čtvrtou. Teď podle mě jde o to, postarat se o sebe tak, abychom si ten starobní důchod, my třetí, případně čtvrtá generace užili.