Je 2:20
Nebo tak nějak. A já nespím. Dnes jsem se konečně rozhodla zahájit výzkum. Co si matně pamatuji, chce to hypotézy a metodu zkoumání. A teoretické
Nebo tak nějak. A já nespím. Dnes jsem se konečně rozhodla zahájit výzkum. Co si matně pamatuji, chce to hypotézy a metodu zkoumání. A teoretické
Kousek za našim domem, v lese, který se původně založil za Marie Terezie, je neskutečně dobře. Rostou tam borovice, málo duby a velmi vzácně něco jiného.
Čas nezastavíš. A je to tu. Starobní důchod. To je, co? Jako by nestačilo, že je člověku přes 60! Jako bonus nás označí důchodci, senioři,
Když jsem byla malá, jezdívali jsme každou sobotu na babičkou. Ta sedávala nedaleko domu
Každopádně jsem nadšená, že jsem babička. Je to bomba. Mám tak velké štěstí. Vážím si toho, že můžu s vnoučaty být, že mi mladí vnoučata půjčují, že odmalička jsou vnoučata se mnou moc rády. Plně respektuji děti/ rodiče mých vnoučat. Co řeknou, to platí. Pokud děti něco chtějí jinak, vědí, že to musí odsouhlasit rodiče. A ono to funguje. Nedávno moje snacha říkala něco jako – já to vzdávám, to si domluvíte s babičkou. Moc jsem to nerozmazávala, byly u toho děti, ale pochopila jsem, že jde o to, že si vnoučata u nás mohou vymýšlet. No, asi ano, ale ono to moc nevadí, užíváme si to. Máme svoje rituály, program se více méně opakuje. Děláme dohody a s rostoucím věkem mají různé důležité funkce. Přece je úplně jedno, jak to dopadne. Dnes jsme dělaly vosí hnízda/ úly a to šlo i té mladší pětileté a zažívala velkou spokojenost. Pak jsme úly naplnily, spojily, a oni je pak s dědečkem testovali. Něco jsme zabalily na ochutnání rodičům a skoro nic nezůstalo. Kdo by chtěl péct sám a mít plnou krabičku?