To jsou moje dvě nejmladší vnučky (tehdy 3 a 9 let). Seděli jsme na dvorečku, pravděpodobně já s manželem, holčičky a jejich maminka a tatínek – náš syn. Nad námi si vlaštovky stavěly hnízdo. Malá vnučka mě poučila: „To jsou Agátky, babičko.“ Bylo to tak fascinující, že jsme hleděli a hleděli. Já vím, obdiv byl na místě a pomáhat jsme neuměli. Ale co jsme mohli, a to byl pravděpodobně nápad syna, postavit další hnízda. Dědeček se starší vnučkou se do toho pustili, uplácali formu hnízda, podložili destičku, zajistili. Netrvalo dlouho a hleděla jsem ještě víc, hnízda byla dostavěna a bylo v nich plno. Byl pos…ý skoro celý dvůr, ale v hnízdech spousta krásného života a štěbetání. Vlaštovky časem odletěly, ale Agátky máme dodnes, jedna má už 5 a druhá 11.