V posledních letech se mi hodně líbí moderní umění. Obdivuji nové nápady, techniky, přístup. Podobně, jak mě fascinuje hudba. Je jenom 8 základních tónů a nekonečně melodií. A co teprve užité umění a architektura. Moderní umění je zajímavé, nevšední, jiné. Umí překvapit, šokovat, rozesmát. A spoustu dalších věcí. Fotím si ho. Mám překrásné obrázky, fascinují mě kombinace starého a nového. Nevěděla jsem to, ale umím o nich krásně mluvit, vidím tam příběh, poselství, humor. Určitě ne ve všech, mluvím o těch, které mě zaujmou a protože mě zaujaly, vidím to v nich. Samozřejmě miluji taky tradiční a historická díla, podstata je v proporcích a vyváženosti. Jak to, že toto všechno si dovolí moderní umění popírat a beztak je senzační.
Mám takovou fantazii, že kdyby mohli ti opravdoví staří mistři poznat dnešní umění, techniky a přístupy, taky by je to fascinovalo. Předpokládám, že by jim to nešlo do hlavy, jak je to možné. Ale asi by si to taky chtěli zkusit.
A je to vlastně něco jako paralela mezi generacemi. Staří a mladí, každý něco jedinečně umí, ale asi se to nedá srovnávat. Prostě to nejde, podobně, jak s tím starým a novým uměním. Přesto je tolik „expertů“, kteří si na to troufají.
