Projevení uznání, poděkování. Dnes jsem to zažila. Mám potřebu, aby se organizaci po mém odchodu dařilo. Předávám kontakty a chci představit mou schopnou nástupkyni co nejvíce důležitým lidem v Kyjově. A tak je spolu obcházíme. Za ty roky mám s různými představiteli města, dalších organizací, školami, dalšími úřady, dobré vztahy, hodněkrát přátelské, blízké až osobní. Až když se spolu usadíme a začneme se bavit, najednou to přijde. Ne to, že je to naposled, to se stát může, to nemusí být v mé moci. Ale objeví se něco moje. Pohoda, radost, humor, sdílení, uvolnění. A vděčnost, za toto všechno, za ta hezká slova, kterých byl na obou stranách nespočet. Taky důvěra a třeba i společná tajemství. Je to silné, je to prostě nádhera. A jakési nevyslovené cosi, co je přítomno,… něco, nemám úplně na to slova, nějak je to v prostoru, jako uvolnění, které umožňuje zapamatovat si některé chvíle jako vzácné. A to dnešní setkání mělo taky výjimečnou atmosféru. I když bylo na radnici a bylo to setkání se starostou a profesionalita stačí jako podstatné vyjádření. Já jsem prostě přišla představit nástupkyni, a čekal mě dekret s poděkováním, vyslovená vděčnost a úcta ke mně a mé práci. A k tomu překrásná kytice. Nečekala jsem to, ale uvědomuji si, že takto nějak by to mělo být. A jsem ráda, že to starosta Kyjova, já vím, že je to politik, ale mělo by to patřit k funkci a on to má ve výbavě, umí projevit zájem, ukázat úroveň.
