Online nakupování

Jde mi to na nervy, nemá to konce. Po chvíli mě to nebaví, jsem z toho otrávená a asi i unavená. Nevím, jakou to má barvu ve skutečnosti, nemám šanci promnout materiál, jak to táhne, či pruží? Jestli to škrábe, nebo se to lepí? Moje představa je jít do obchodu, hezky se na to obleču, mám to s procházkou, po cestě nějaká inspirace, někdo nebo něco mě pobaví, občas někoho nečekaně potkám. Dává to smysl. A když si nevyberu, tak dobře. Mrknu ještě někam, kam mě to přiláká a třeba nakonec něco koupím. Připadám si jako někdo, kdo si může dopřát. Případně si dám kávičku, džusík, či nějaký zákusek.  

Objednat si 5 věcí a 4 nebo i 5 vrátit? Sedět na sedačce a mít pocit, že mi utíká čas, který bych mohla strávit lepším způsobem? Stresovat se, když mi to mají doručit? „Jste doma? A jak rychle tu můžete být?“ A pak se zařeknu. Toto už nikdy, nebo aspoň hodně dlouho ne. Jenomže pak si připadám stará. Nakupovat online je dnes běžné, dělá to každý a navíc to zavání tím, že jsem neschopná. A to se mi hodně, hodně nelíbí. Měla bych to zkusit, naučit se to.