Bydlí s námi maminka manžela – prababička, vnoučata jí říkají PraAnička. Má 87 let. Pomalu ztrácí síly, je to víc než smutné, když má bolesti, trápí se. Chodí pouze s chodítkem, a to jenom ke stolu a do koupelny. Jsem za to moc ráda. Není to jednoduché, pro nikoho. Snažím se, dělám všechno, co je potřeba. Občas se na sebe zlobím, že to nedokážu srdečněji, trpělivěji. Hlavně, když mě chválí. Vím, že někdy pospíchám a někdy mě mrzí či štve, když něco dělá, nebo nedělá. A přitom jsou to hlouposti proti tomu, co jí život naložil. Samozřejmě se musíme spoustě okolnostem přizpůsobit. Ale to tak je, horší by bylo je nerespektovat, nevnímat, ani si neumím představit, jak bych se pak cítila. Její syn, můj muž, je s ní vždy, když je to potřeba. Doprovází ji do nemocnice, na vyšetření. On, ne já. Podle mě je to správně a je to úžasné. To, že pokaždé nadává, když se s ní vrátí, k tomu patří. Kolik čekali času, jak se k babičce chovali, kolik času jí ve finále věnovali, jak probíhalo ošetření,… prošpikuje to různými přiléhavými výrazy. Je bez sebe. A já jsem šťastná. Předpokládám, že i babička, že tam s ní byl on, její syn. Není to běžné, já si ho za to moc vážím. Znáte to také?