Jak je to s pitím vody, tak těch teorií jsem zažila víc než dost. Co se mě týká, skoro všechny mi zněli poměrně rozumně. Ale v praxi to tak nevidím. V naší rodině bylo (bohužel v posledních pár letech postupně prořídli) šest dlouhověkých lidí, 85 až 96.
Téměř vůbec nepili/ nepijí. A už vůbec ne vodu, říkali, té jsme se napili dost za války. No, hlavně v létě to podle mě nebylo rozumné. Na druhé straně vypít 3-4 litry vody denně, to asi nebude pro každého.
Já jsem se po své čtyřicítce rozhodla, že se naučím pít vodu. Místo sirupů, coly, džusů atd. Měla jsem pocit, že udělám něco pro své zdraví. Povedlo se, ale trvalo to několik let.
Dnes si opravdu umím na vodě pochutnat, ale zatím nesleduji, kolik jí vypiju. Když mám žízeň, to jsem nikdy neměla, když jsem pila sladké nápoje. Teď, když mi nabízí někde něco k pití, vyberu si vodu. Je to asi pro někoho zvláštní, ale voda mi dnes chutná.
Předpokládám, že by nějaký odborník měl pro pití vody spoustu potvrzujících argumentů. Např. diabetológ, kardiológ, hematológ, obezitológ a asi další. Moc o tom nevím, naštěstí jsem ani u jednoho nebyla. Jenom na osteopénii, a tam vodu podporují.
