Vana pro vnoučata

Máme velkou vanu. Původně proto, aby si manžel mohl natáhnout nohy. To jsme netušili, že to bude ráj pro vnoučata. Pro všechny. Jak rostly, tak se v té naší velké vaně střídaly. Měla jsem starost, a tak jsem jim asistovala. Pravidelně probíhaly výjimečné degustace. Zdálo by se, že základem je pěna a teplá voda, ale to se pletete. Za ty roky jsem poznala neuvěřitelné ingredience. Desítky druhů kávy, džusů, limonád, speciálních nápojů se záhadnými přísadami, připravované složitými postupy. Za mixování by se nestyděl žádný barman. Taky jsem dětem povídala pohádky, obvykle na zakázku. O sově. O domečku, o tatínkovi, o létě, o postýlce, … A pak přišlo finále. Děti si stoupnou na vanu, já je zabalím do osušky a přemístím na pult u umyvadla, kde je mažu voňavým olejíčkem, tělovým mlékem, či krémem. Až je to dokonalé, zvládneme zoubky a vlásky. A šup do postýlky. Netěšte se, není to konec. Pak mě čeká čtení pohádek, kolikrát s různými chytáky, které prověřují moji bdělost. A pak mě čeká slaďounké objetí a občas můžu i odejít. Ale mockrát u toho loučení usnu a je vymalováno.

P.S.: Až vnoučata při stoji na vaně dosáhnou rukama či hlavou na strop (jsme v podkroví), náš rituál končí. Jsou velcí, a tak to má být.