Záliby

Záliba, koníček, hobby. To, co je podle mě pro ně zásadní je, že mě baví, těší. Ze zkušenosti, když mě něco baví, opakuji tuto činnost, jak jen to jde. Může to vyžadovat velkou, nebo žádnou přípravu. Jsou koníčky, které vyžadují speciální podmínky, třeba i asistenci. Nebo jenom společnost, abychom si to více užili. Finance náklady jsou u toho vždy i když jsou různé. Závisí, jestli jde např. o létání, jízdu na koni, sběratelství, uklízení nebo o vykládání vtipů. I když celá investice znamená, že třeba jde jen o světlo, nebo kafíčko, aby se dobře povídalo.

Pro mě je nejvýstižnější spojení, záliba.

Dělám prostě to, co se mi líbí. A mělo by to být cítit. Jedním z mých potěšení je pečení s vnoučaty. Takže, když peču s mými vnuky ten nejoblíbenější dort, aby ta společná záliba nastala, tak nám u toho musí být dobře. Jsou přítomny přiměřené výzvy, aby to zaujalo, je vítána jejich pomoc a kreativita, a pokud něco nevyjde, hledáme řešení. Jsou ujištěni, že to zvládneme, že to takto bude jedinečné, a to se hned tak někomu nepovede. A pak nezapomenu obdivovat, jak jsme to zvládli, na co jsme přišli, co jsme tentokrát vymysleli.

Nedávno jsem s holčičkami/ vnučkami pekla dort pro jejich tatínka. Šlo to lehce a radostně a ejhle: „ My ho tatínkovi nazdobíme, my samy“. Vzaly celé půlky ořechů a byly rychlejší, jako světlo.

Potěšit mého syna je samozřejmě jednou z mých významných priorit, a tak jsem ztuhla, možná i na chvilku zavřela oči. Ale když jsem je otevřela, na dortu byl jejich rozesmátý tatínek. Ořechy tvořily oči, úsměv i vousy. Jednoduše, jen tak.

Co jsem si uvědomila: bavilo je to, těšily se na to, použily kreativitu, humor, s výsledkem byly náramně spokojené. A nejenom ony, jejich milovaný tatínek se usmíval ještě víc než na dortu, a navíc se viditelně dmul se pýchou.

Tak co, je toto záliba?