Kamarádi
Přichází do našeho života od narození. Někdo má dokonce kamarády z jeslí, ze školky, ze základky, ze střední, možná i z výšky. Kamarádi z kurzů, projektů, sportu. Pak
Přichází do našeho života od narození. Někdo má dokonce kamarády z jeslí, ze školky, ze základky, ze střední, možná i z výšky. Kamarádi z kurzů, projektů, sportu. Pak
Máme velkou vanu. Původně proto, aby si manžel mohl natáhnout nohy. To jsme netušili, že to bude ráj pro vnoučata. Pro všechny. Jak rostly, tak
Tento měsíc jsme měli 46 let od svatby a tak, jak to tenkrát bývalo, máme 45 letou dceru. Ale hlavně máme sebe. Můj muž, nebo
Jsou barvy, které si umíme k něčemu připojit. Černá, bílá, červená, žlutá, modrá, každý z vás si teď něco představil. A pokud zapátráte, objevil se i pocit
Televizi sleduji od svých 12ti let, tehdy si naši koupili svou první, tenkrát přes multiservis a spláceli ji několik let. Zažila jsem filmy s komentáři mého
To jsou moje dvě nejmladší vnučky (tehdy 3 a 9 let). Seděli jsme na dvorečku, pravděpodobně já s manželem, holčičky a jejich maminka a tatínek –
Bydlí s námi maminka manžela – prababička, vnoučata jí říkají PraAnička. Má 87 let. Pomalu ztrácí síly, je to víc než smutné, když má bolesti, trápí
Znáte tu písničku? Je to moje TOPka. Má příběh, ten příběh znám, není mi 100 let, ale znám to. Souzní to s naším rodinným příběhem, s mou
Je to pořád dokola, je toho moc a nikdy to nekončí. Může mě to nabíjet energií? Možná by mělo, asi se to děje, ale ne
Tento příběh začíná ještě za socialismu… Tenkrát jsem viděla, že je normální jít na brigádu, aby se něco zlepšilo. Nikdo za to nic nečekal. Chodil
Každopádně jsem nadšená, že jsem babička. Je to bomba. Mám tak velké štěstí. Vážím si toho, že můžu s vnoučaty být, že mi mladí vnoučata půjčují, že odmalička jsou vnoučata se mnou moc rády. Plně respektuji děti/ rodiče mých vnoučat. Co řeknou, to platí. Pokud děti něco chtějí jinak, vědí, že to musí odsouhlasit rodiče. A ono to funguje. Nedávno moje snacha říkala něco jako – já to vzdávám, to si domluvíte s babičkou. Moc jsem to nerozmazávala, byly u toho děti, ale pochopila jsem, že jde o to, že si vnoučata u nás mohou vymýšlet. No, asi ano, ale ono to moc nevadí, užíváme si to. Máme svoje rituály, program se více méně opakuje. Děláme dohody a s rostoucím věkem mají různé důležité funkce. Přece je úplně jedno, jak to dopadne. Dnes jsme dělaly vosí hnízda/ úly a to šlo i té mladší pětileté a zažívala velkou spokojenost. Pak jsme úly naplnily, spojily, a oni je pak s dědečkem testovali. Něco jsme zabalily na ochutnání rodičům a skoro nic nezůstalo. Kdo by chtěl péct sám a mít plnou krabičku?