Třetí generace

Za druhé světové války museli moji rodiče a jejich rodiny dokládat, několik generací dozadu že nemají árijské předky.

Dělala jsem kdysi dokonce i menší výzkum, co by si matky přály pro své děti.

Pro někoho je práce zábava a zábava zase práce. To je ten typ odpovědi, kdy to takto můžeme uzavřít. Ale asi bychom přišli o ten nedozírný repertoár všech možných prací a pocity naplnění, vítězství, proces učení, luštění záhad, jak to udělat, co to přinese.

Ráda lidi oceňuji, podporuji, projevuji radost, nadšení. Zdálo se mi, že je to jednosměrné, a tak jsem jednou doma vážně promluvila: „Jak je to možně, že mě oceňujete tak málo?

Jediným vysílačem jsme my sami. Tak vysílám, všemi možnými způsoby.

Záliba, koníček, hobby. To, co je podle mě pro ně zásadní je, že mě baví, těší. Ze zkušenosti, když mě něco baví, opakuji tuto činnost, jak jen to jde.

Zaměstnavatelé si poloviční úvazek nemohou dostatečně vynachválit. Půl peněz za spousty práce.

Tak v tomto místě jsem já.

Moje sestra se mě jednou ptala, když jsme probíraly naše genetické zdroje ohledně schopnosti organizovat, jestli vím, jaký je mezi našimi tetičkami, vyhlášenými organizátorkami rodinných akcí, rozdíl?

Já jsem já, nikdo na světě není stejný jako já

Jmenuji se Hanka, narodila jsem se v Brně, kde jsem měla celou svoji širokou rodinu a

Jsem z třetí generace.Víte, že si pamatujeme jména našich předků jen po prarodiče? Naše dědečky

Naší velkou radostí je cestování. Obvykle je za našimi cestovatelskými výzvami nějaká inspirace. A to